Biologie hliněných omítek

O tom, že hliněné omítky jsou živé, to jsem tušil už dávno, ale až nyní se mi to podařilo prokázat na základě měření, které mi provedli v odborné laboratoři VÚSH a.s.
Hlína ve své přirozenosti je plná mikroorganismů a čím je blíže k povrchu země, tím je živější. To věděli i naši předkové a proto k léčebných účelům většinou používali hlínu do hloubky 0,5 m. V pozdější době se k léčení začaly stále více používat byliny a na hlínu se trochu zapomnělo. 
Provedené testy naznačily, že když se vezme povrchová hlína, vysuší se, nadrtí a následně se do ní přidá písek, sláma a byliny, tak dojde dokonce k výraznému navýšení mikroorganismů ve výsledné směsi. Je zajímavé, že k výraznému navýšení mikroorganismů dojde u směsí, které jsou vyrobené z povrchové hlíny, ale pokud do směsi zamícháme hlínu vytěženou z velké hloubky (10 - 30 m), tak nárůst mikroorganismů není tak výrazný.
Pokud hovoříme o povrchové hlíně, tak se většinou jedná o hnědou hlínu. Hloubkové hlíny jsou většinou světlé odstíny (bílá, žlutá, oranžová, zelená, červená). Pokud vezmete hroudu vlhké povrchové hlíny a přičichnete si k ní, tak ucítíte jakousi hutnost vzduchu. Pokud to samé uděláte s hloubkovou hlínou, tak se musíte hodně snažit aby jste něco zaznamenali. Pravým opakem potom je hrouda vlhkého vápna, která vytváří pocitově prázdný (čistý, sterilní) vzduch.

Mikroorganismy jsou všude kolem nás a velmi pravděpodobně nás i ovlivňují a záleží jen na nás čím se chceme obklopovat v interiérech bytů a co na sebe chceme nechat působit.