Správné vysoušení hliněných omítek PICAS
Hliněná omítka po nanesení na stěnu obsahuje velké množství vody. Tu je potřeba z omítky co nejdříve uvolnit, aby na povrchu nevznikaly plísně a aby bylo možné brzy pokračovat s dalšími vrstvami (například s finální omítkou). Při vysoušení se často dělají chyby, které celý proces zbytečně prodlužují. V článku si ukážeme, jak se jim vyhnout a jak sušení výrazně zefektivnit.
Proč je správné vysoušení u omítek PICAS důležité?
Hliněné omítky PICAS obsahují vysoký podíl jílů, které podporují jejich přirozené vlastnosti, zejména regulaci vlhkosti, akustiku a přirozený „mikrobiologický profil“ materiálu. Jíly při zpracování pojmou více vody, a proto je dobré se s procesem správného vysoušení dobře seznámit a řídit se doporučeným postupem.
Jak hliněná omítka schne
Schnutí hliněných omítek probíhá ve dvou fázích. V první fázi se voda kapilárně přesouvá do podkladu a zároveň se odpařuje do vzduchu. Ve druhé fázi, kdy je omítka už jen „plastická“ (podobně jako plastelína), se odpar výrazně zpomaluje, může být až 10× pomalejší než v první fázi.
Jak sušení urychlit v praxi
Nejlepší výsledky získáte kombinací tří faktorů podle možností na stavbě. Správným postupem lze rychlost sušení výrazně zvýšit (v praxi klidně i násobně).
Teplota vzduchu
K odpařování vody dochází při jakékoli teplotě, rozdíl je ale v intenzitě. Zvýšení teploty vzduchu o 5 °C může zvýšit odpar zhruba o 50 %. Interiér je potřeba vytápět stabilně, aby se neohříval jen vzduch, ale i stěny a samotná omítka. Pokud je v místnosti vyšší vlhkost a omítka zůstane chladná, může se na jejím povrchu začít srážet voda (podobně jako když se v létě orosí studená sklenice). V tu chvíli omítka místo vysychání vlhkost naopak přijímá a sušení se výrazně zpomalí. Proto je lepší vyhnout se nárazovému topení a udržovat teplotu rovnoměrně a nad 15 °C.
Vlhkost vzduchu
Těsně nad povrchem čerstvé omítky je vlhkost téměř 100 %. Čím větší rozdíl je mezi vlhkostí u povrchu a vlhkostí v místnosti, tím rychleji bude omítka schnout. Orientačně platí, že rozdíl vlhkosti o 10 % zrychlí odpar přibližně jednonásobně. Pokud je tedy v interiéru vlhkost 60 %, bude odpar z omítky zhruba 4× rychlejší než při vlhkosti 90 %. Pozor: jakmile se voda z omítky odpařuje, vlhkost v místnosti rychle roste. Proto je nutné pravidelně vyměňovat vlhký vzduch za sušší, buď krátkým intenzivním větráním (okna a dveře naplno na 5–10 minut), nebo pomocí stavebních odvlhčovačů.
Pohyb vzduchu
Proudění vzduchu výrazně pomáhá, protože „odnáší“ velmi vlhký vzduch těsně nad povrchem omítky. Díky tomu se voda z omítky rychleji dostává k povrchu a může se odpařovat. Každé zvýšení rychlosti proudění o 1 m/s (1 m/s = slabý vánek, poznatelný například podle pohybu kouře) může zrychlit sušení přibližně jednonásobně.
Jak poznáte, že je omítka dobře vyschlá?
Dobře vysušenou omítku poznáte podle toho, že na povrchu nejsou mokré mapy a omítka má jednotný, světlejší vzhled. V této fázi je možné nanášet další vrstvy (například finální omítku). Pokud se při vysychání na povrchu objeví chomáčky plísně, přečtěte si prosím článek zde.
Nejčastější chyby při vysoušení
Nárazové vytápění
Stěny se nestihnou ohřát na teplotu vzduchu a zůstávají chladné. Často pak dochází spíše ke kondenzaci vody na povrchu omítky – a omítka tuto vlhkost okamžitě nasává. Výsledek: místo sušení se proces zpomalí nebo otočí.
Trvale otevřená okna (ventilace / mikroventilace)
Nedochází li k účinné výměně vzduchu v celé místnosti. Zároveň se ochlazuje okolí oken i interiér, což sušení zpomaluje. Nejefektivnější je krátké intenzivní větrání: otevřít okna i dveře naplno a průvanem vyměnit vzduch během 5–10 minut. Při tomto způsobu větrání obvykle výrazně neklesne teplota stěn a teplota vzduchu se během pár minut vrátí na původní hodnotu.
Vysoušení hliněné omítky v praxi
Pro výpočet obsahu vody v omítce (W) vycházíme z vodní kapacity směsi a z její spotřeby na 1 m² při dané tloušťce vrstvy. Jádrová omítka s řezankou pojme přibližně 200 g vody na 1 kg suché směsi. Při tloušťce vrstvy 1,5 cm a orientační spotřebě 1 cm ≈ 17 kg/m² připadá na 1 m² zhruba 25,5 kg suché směsi (17 × 1,5). Obsah vody v omítce na 1 m² tedy vychází:
W = 25,5 x 200 = 5100 g/m2 = 5,1 kg/m2
Tato hodnota představuje orientační množství vody, které je v čerstvě nanesené omítce vázáno při uvedené tloušťce vrstvy.
při vrstvě 1,5 cm je obsah vody v jádrové hliněné omítce přibližně 5,1 kg vody na 1 m².
Orientační výpočet doby schnutí
Pro orientační odhad doby vysychání hliněné omítky vycházíme z množství vody, které je v omítce obsaženo (W), a z hodnoty E₀, tedy odparu z volné hladiny (převzaté z tabulky č. 1 pro danou teplotu a relativní vlhkost). Protože omítka nevysychá stejně rychle jako volná vodní hladina, uvažujeme pro omítku korekční koeficient k = 0,7. Doba vysychání t se stanoví vztahem:
t = W / (E₀ · k)
V našem příkladu pro podmínky 10 °C / 70 % je z tabulky č. 1 hodnota E₀ = 46 g/m²·h. Při obsahu vody v omítce W = 5 100 g/m² vychází:
t = 5100 / (46 x 0,7) =158h
Výsledek je pouze orientační a platí pro situaci s minimálním prouděním vzduchu (bez výraznější ventilace).
Výsledná doba vysychání je tedy přibližně 158 hodin, tj. zhruba 6,6 dne. Jde o orientační výpočet platný pro podmínky s minimálním prouděním vzduchu; při vyšší ventilaci nebo proudění může být reálné vysychání rychlejší, naopak při horším větrání pomalejší.
Důležité poznámky
- Výpočet je orientační a platí pro ustálené podmínky.
- Doba se v praxi mění hlavně podle vlhkosti, proudění vzduchu a savosti podkladu.
Rosný bod (stručně)
Když je povrch omítky/stěny příliš chladný, může se na něm srážet vlhkost a schnutí se zastaví. Tabulka níže ukazuje, kdy k tomu může dojít.
Snižování vlhkosti
- Odvlhčovač: místnost uzavřít, nevětrat (výkon klesá s nižší teplotou – viz tab. 3).
Zdroj: www.proalergiky.cz
Nárazové větrání: jen když má venkovní vzduch méně vodní páry než vnitřní (viz tab. 4).
