Spárování roubenek hliněnou omítkou v interiéru i exteriéru

1. Spárování roubenek v interiéru
2. Venkovní spárování roubenek má jiná pravidla
3. Čemu se při venkovním spárování vyhnout
4. Tloušťka, povrch a chování hlíny venku
5. Pravidelná údržba venkovních spár je nezbytná
6. Praktické doporučení pro interiér a exteriér
   
   

Spárování roubenek hliněnou omítkou je tradiční způsob, jak vyplnit spáry mezi trámy materiálem, který je přirozeně kompatibilní se dřevem. Aby však bylo spárování roubenek dlouhodobě funkční a zároveň estetické, je potřeba odlišit postup pro interiér a pro venkovní prostředí. Zatímco u vnitřních spár je důležitá především zpracovatelnost směsi, výsledný vzhled a omezení praskání, venkovní spárování roubenek musí zohlednit hlavně působení vody, mrazu, objemové změny materiálu a pravidelnou údržbu.

Je také potřeba hned na začátku zdůraznit, že hliněná omítka není výrobcem určena k venkovnímu použití. Pokud se rozhodnete pro použití v exteriéru, přebíráte na sebe veškerou odpovědnost za případné škody. Historicky se sice hlína na fasádách i ve venkovních spárách používala, ale fungovalo to pouze za určitých podmínek, které se dnes znovu učíme.

Pro vnitřní spáry je možné použít směs, která je funkční, dobře zpracovatelná a po vyschnutí vykazuje velmi dobré výsledky i z hlediska praskání. Osvědčený postup je připravit směs z finální omítky PICAS ze série Econom a řezanky.

V popsaném případě byla směs připravena z:

• Finální omítky PICAS Econom základní 25 kg,
• řezanky o délce 3 až 5 cm v množství 8,2 litru.

Obě složky se promíchají a směs je poté možné nanášet přímo do spár. S touto směsí je možné vyplňovat malé i větší spáry. Praktická zkušenost s tímto složením je velmi dobrá. Pracnost této technologie je přibližně 4,5 metru spáry za 1 hodinu.

Tento postup je vhodný především pro menší spáry do šířky přibližně 2 až 3 cm. Pokud jsou spáry širší a hrubší, je vhodné použít místo uvedené směsi jádrovou omítku s řezankou. Na tuto hrubou vrstvu se potom po zaschnutí nanáší finální omítka podle zvoleného vzhledu. Velmi často se do spár používá finální omítka ze série Cottage.

Pro vnitřní spárování roubenek je tedy klíčové správně zvolit zrnitost a strukturu směsi podle šířky spáry. U menších spár je vhodná jemnější směs s přídavkem řezanky, u širších spár je bezpečnější použít hrubou omítku s řezankou a finální vzhled vytvořit až vrchní jemnější vrstvou.

Postupy vhodné pro interiér nelze automaticky přenést do exteriéru. Venkovní spáry v roubenkách jsou zatěžovány deštěm, střídáním vlhkosti a sucha, mrazem i pohybem samotné konstrukce. Hliněná omítka je při přímém kontaktu s vodou velmi citlivá, protože se může začít postupně splavovat. Proto se při venkovním použití tradičně upravovala tak, aby se její odolnost vůči vodě zvýšila.

Základní podmínkou pro použití hlíny ve venkovních spárách je přídavek kravince. Proč zrovna kravinec? Moderní přísady jakou jsou různé polymery apod. zkrátka v hliněné omítce dlouhodobě nefungují spolehlivě a tak je i dnes stále nejspolehlivější volbou historické postupy.

Právě ten zvyšuje odolnost omítky proti působení vody přibližně 10 až 15krát. Neznamená to, že by se omítka stala voděodolnou, ale její odolnost se výrazně zvýší. Kravinec zároveň způsobí větší pórovitost směsi. To je důležité i kvůli mrazu, protože pokud do omítky na podzim naprší a voda zmrzne, led díky této pórovitosti omítku neroztrhá tak snadno.

Poměr míchání je následující:

• 10 dílů hliněné omítky,
• 1,5 až 2,5 dílu kravince objemově.

Pokud se používá granulovaný kravinec, pak se doporučuje váhový poměr:

• 10 dílů hliněné omítky,
• 1 díl granulovaného kravince.

Výslednou směs je nutné nechat odstát 3 až 5 dní a teprve potom ji použít na fasádu nebo do spár. Pokud se směs nenechá odstát, nevytvoří se požadovaný efekt, tedy potřebnou pórovitost. Vyšší množství kravince už odolnost dále nezvyšuje, ale zvyšuje smrštění při vysychání, a tím i riziko větších trhlin.

Někteří zákazníci používají kravinec do jádrové omítky s řezankou. Taková směs se dá použít i na spárování roubenek. Pokud by se ale používala na souvislou fasádní plochu, je potřeba do směsi přidat ještě přibližně 10 % písku.

Do směsi pro venkovní spáry se nemají přidávat lepidla ani jiná zlepšovadla, jako je Duvilax, vápno, cement nebo oleje. Aby tyto přísady začaly skutečně fungovat, musely by být v omítce obsaženy v takové míře, že by změnily charakter hliněné omítky, zejména její nasákavost a roztažnost. Výsledkem by pak už nebyla hliněná omítka s přirozeným chováním, ale spíše tvrdá a nepoddajná hmota.

Pokud se taková směs nanese na hliněný podklad nebo do spojení se dřevem, může časem dojít k jejímu odtržení od podkladu. V takovém případě navíc ztrácí smysl vytvářet upravenou hliněnou směs, když podobných nebo lepších vlastností lze dosáhnout originálními materiály, například vápennou omítkou. Pokud je cílem pouze vzhled hlíny, lze jej vytvořit i vápenným nátěrem v hliněném odstínu.

U venkovního použití je potřeba počítat s tím, že hlína reaguje na změny vlhkosti výraznou změnou objemu. Na fasádě může hliněná omítka změnit svůj objem až o 0,15 %. Na stěně dlouhé 8 metrů tak může dojít ke změně až o 1,2 cm. To je zásadní informace i pro venkovní spárování roubenek, protože spoj mezi dřevem a hlínou je neustále v pohybu.

Právě z tohoto důvodu se na hliněnou omítku ve venkovním prostředí nemají nanášet další omítkové vrstvy, které tento pohyb neumějí sledovat. Hliněná omítka se může pouze natírat. Pokud by se na ni nanesla vápenná nebo jiná omítka, která nemění objem, dojde časem k jejímu odtržení. Nátěry naopak změny objemu snášejí lépe. Za ideální jsou považovány vápenné nátěry, které je však potřeba pravidelně obnovovat.

Dalším důležitým pravidlem je, že se ve venkovním prostředí nepoužívají finální omítky. Pokud by se i do finální omítky přidával kravinec, výrazně by se zhoršilo její zpracování. Pokud se hliněná omítka nebude natírat, musí mít finální povrch vyrobený z hrubé omítky tloušťku alespoň 1 cm, aby nedocházelo k rychlému splavení povrchu. Běžně totiž dochází ke splavení finálního povrchu přibližně o 1 mm za rok.

U souvislých fasádních ploch se uvádí minimální tloušťka hliněné omítky 4 cm. Důvodem je to, že směs s kravincem bez nátěru odolává běžnému dešti jen do chvíle, než dokáže vodu vsakovat do své hmoty. Při přívalovém dešti však voda nestíhá vsakovat dostatečně rychle, začne po povrchu stékat a omítku vyplavovat. U spár v roubenkách je situace odlišná než u celé fasády, ale princip zůstává stejný: čím menší hmota a menší rezerva materiálu ve spáře, tím citlivější je detail na zatékání a vyplavení.

U venkovních spár v roubenkách je nutné počítat s pravidelnou údržbou. Spáry je potřeba vždy a pravidelně natírat, obvykle 1× ročně. Hlína i dřevo jsou materiály, které se neustále pohybují. Na jejich styku se proto vždy časem objeví drobná spára, do které začne zatékat voda. Pokud je vody více, způsobí rozplavení omítky a vypadávání spár, i když je omítka namíchaná s kravincem.

Častou motivací pro použití hlíny ve spárách bývá snaha vyhnout se vápenným omítkám, protože někteří majitelé roubenek mají zkušenost, že jim při nevhodném detailu nebo zanedbané údržbě začínají vyhnívat trámy. Hlína má skutečně schopnost odvádět vodu od trámů, ale to samo o sobě problém neřeší. Pokud se mezi omítku a dřevo dostává voda kvůli nepřetíraným spárám a prasklinám, začne degradovat jak spára, tak samotný detail.

Je tedy potřeba si uvědomit, že staré technologie nebyly bezúdržbové. Fungovaly, ale vyžadovaly pravidelnou péči.

Spárování roubenek hliněnou omítkou může být velmi funkční a estetické řešení, pokud se správně odliší podmínky pro interiér a exteriér. V interiéru lze pracovat s jemnějšími a komfortněji zpracovatelnými směsmi, například s finální omítkou PICAS Econom a řezankou. U širších spár je vhodné použít jádrovou omítku s řezankou a finální povrch vytvořit až druhou vrstvou.

Ve venkovním prostředí je situace výrazně náročnější. Hliněná omítka není pro exteriér standardně určena a její použití vyžaduje tradiční úpravu kravincem, dodržení správných poměrů, odstání směsi, vynechání nevhodných zlepšovadel a pravidelnou údržbu. Venkovní spáry je potřeba chápat jako detail, který bude vždy vyžadovat kontrolu, nátěr a průběžnou péči. Právě to je cena za použití materiálu, který zůstává přirozeně kompatibilní se dřevem a zachovává si charakter hliněné omítky.