O tom, že hliněné omítky jsou „živé“, jsem měl tušení už dávno. Teprve nyní se mi to však podařilo potvrdit na základě měření, které pro mě provedla odborná laboratoř VÚSH a.s.

Hlína je ve své přirozenosti plná mikroorganismů – a čím je blíže k povrchu země, tím je „živější“. To věděli už naši předkové, kteří pro léčebné účely nejčastěji používali hlínu z hloubky do 0,5 metru. V pozdější době se však do popředí dostaly byliny a na léčivou sílu hlíny se částečně zapomnělo.

Laboratorní testy potvrdily, že pokud se povrchová hlína vysuší, nadrtí a následně se do ní přidá písek, sláma a byliny, dochází k výraznému nárůstu množství mikroorganismů ve výsledné směsi. Zajímavé je, že tento efekt se objevuje především u směsí vyrobených z povrchové hlíny. Pokud se použije hlína z větší hloubky (10–30 metrů), nárůst mikroorganismů už není tak výrazný.

Povrchová hlína bývá obvykle hnědá, zatímco hlíny z hlubších vrstev mají světlejší odstíny – bílou, žlutou, oranžovou, zelenou či červenou. Když vezmete hroudu vlhké povrchové hlíny a přivoníte si k ní, ucítíte jakousi hutnost a „živost“ vzduchu. Naproti tomu hloubková hlína působí téměř bez vůně a je potřeba se hodně soustředit, abyste něco zaznamenali. Pravým opakem je hrouda vlhkého vápna, která vytváří dojem prázdného, čistého až sterilního vzduchu.

Mikroorganismy jsou všude kolem nás a nepochybně nás ovlivňují. Záleží proto jen na nás, jaké prostředí si v interiérech vytvoříme – a čím se rozhodneme obklopovat. Hlína, jako jeden z nejpřirozenějších stavebních materiálů, nám může nabídnout nejen estetickou hodnotu, ale i návrat k živému, zdravému prostředí, které podporuje harmonii člověka s přírodou.