Hlína moderní a ekologický materiál

Foto: Viliam Šimek 
sV poslední době začíná stále více lidí uplatňovat při stavbě svých domů ekologické materiály, ať už z důvodu nového životního stylu či ekologického cítění. Každý z těchto lidí si začíná uvědomovat souvislosti mezi prostředím ve kterém žije a vlastním zdravím. Né všechny materiály, které jsou dnes označovány za zdraví neškodné mohou být v budoucnu vnímány stejným způsobem. Příkladem může být nechvalně známý azbest, či formaldehydová lepidla. Proto je dobré se obklopovat materiály, které  pocházejí z přírody a u nichž dochází k minimální úpravě při jejich zpracování ve výrobě (chemické přísady). V této souvislosti se často hovoří o materiálech typu konopí, sláma, dřevo, kámen a v neposlední řadě i hlínaHlína se v současnosti stále více uplatňuje ve stavebnictví v podobě dusaných stěn, nepalených cihel a především v podobě hliněných omítek, tedy hliněné stavby.

Hlína má řadu pozitivních vlastností, které je možné v maximální míře využít ve stavbách. Má vynikající schopnost pojmout vzdušnou vlhkost, a to minimálně třikrát rychleji než běžně používané materiály (beton, vápenocementová omítka, dřevo) a následně ji postupně uvolňuje zpět do interiéru. Této vlastnosti se využívá hlavně v zimních měsících, kdy je vzdušná vlhkost v interiérech nízká a díky hliněným omítkám nejsou tyto prostory přesušené. V rakouském městečku Tattendorf je postavený slaměný dům (sídlo firmy Natur & Lehm), který má na obvodových stěnách nanesenou z vnitřní strany hliněnou omítku v síle 5 cm. Vnitřní příčky jsou převážně hliněné. Dům je navržen jako pasivní s rekuperací tepla. Dochází zde poměrně k velké výměně vzduchu v zimních měsících, díky které se interiér postupně vysušuje. A právě hliněný materiál způsobuje, že zde v zimních měsících vzdušná vlhkost neklesne pod 40%.


int  stěna

                 Interiér domu v Tattendorfu                                                        Stěna postavená z 200 let starých  
                                                                                                                               nepálených  cihel

Akumulace tepla patří také mezi pozitivní vlastnosti hliněné stavby. Vzpomeňte si, jak vám bylo příjemně v letních měsících ve starých zděných domech a proč tomu tak není ve většině současných? Staré stavby byly postaveny z plných cihel, které sice špatně izolovaly, ale měly vynikající akumulační vlastnosti. U současných cihelných materiálů je tomu právě naopak a tyto stavby se následně chovají spíše jako dřevostavby. V létě se přehřívají a v zimě rychle vychladnou, pokud v nich přestanete topit.V poslední době se začaly stále častěji objevovat hybridní konstrukce, kdy je postavena kostra domu ze dřeva a veškeré příčky i vnitřní část obvodové stěny jsou vyzděny z materiálů, které mají dobré akumulační vlastnosti. Zde jsou především využívány hliněné materiály jako nepálené cihly a hliněné omítky. 

čbHybridní dům u Českých Budějovic. Dřevostavba se zděnými prvky (autor projektu akad. Arch. Aleš Brotánek)

Hliněné materiály jsou zajímavé i pro svou estetickou a filozofickou stránku. Protože se jedná o přírodní produkt, neobsahuje většinou žádné chemické látky. Člověka přímo magicky přitahují k tomu, aby se jich dotýkal a vytvářel z nich okouzlující stavby. Není nic příjemnějšího než zabořit ruce do hlíny a začít z ní modelovat plastiku na stěně či jen zakulacovat ostré rohy v omítce a tím dát stavbě osobní rozměr a vtisknout do ní své JÁ. Mnohdy je to vracení se do hravých dětských let, kdy si z jílu kluci vyráběli auta a dívky panenky. Stavby omítané vápennými nebo vápenocementovými omítkami ani neumožňují, aby se jich člověk při stavění mohl dotýkat holou rukou. Pokud tak učiní, má po čase rozpraskané ruce. Takže přestane mít chuť si z těmito materiály vyhrát a omezí se na jejich pouhou funkční stránku a tou je vytvořit rovný a hladký povrch pro malbu. Je to vlastně odosobnění stavby, takže pak ji vnímáme jako nutné zlo a naším jediným cílem se stává vidina co nejdříve ji postavit i za cenu totálního vyčerpání. Jako balzám pak působí vyprávění lidí, kteří si staví dům z přírodních materiálů vč. hlíny. Je to příběh o tom, jak sháněli ten či oný materiál, jak nabírali cenné zkušenosti a informace od zajímavých lidí, se kterými se setkali atd. Výstavby se mnohdy zůčastní celá rodina vč. dětí, které zde realizují své fantazie. Výstavba takovýchto domů trvá sice o něco déle než u běžného domu, ale tato námaha stojí za to.

fig

děti

Hliněné figurky a vytváření mozaiky v hlíně.

První zmíňky na našem území o používání nepálené hlíny jako hlavního stavebního materiálu se objevují už ve 13. a 14. století, ale až k největšímu růstu masivních hliněných konstrukci došlo na přelomu 16. a 17. století, kdy docházelo k mohutným požárům v oblastech s převládajícími tradičními dřevěnými konstrukcemi domů. S nástupem moderních stavebních materiálů docházelo postupně k ukončování výstavby z nepálené hlíny a to až do takové míry, že v současné ČSN již není hlína uvedena jako stavební materiál. Po roce 1989 se začaly u nás objevovat snahy o navrácení tohoto materiálu do stavební praxe.

Vznikly sdružení zabývající se touto tématikou. K nejznámějším patří SEA – Skupina ekologické architekturywww.ateliersea.com a sdružení Hliněného stavitelství www.hlina.info, které pořádá od roku 2005 pravidelně mezinárodní konference ,, Zdravé domy”. V roce 2002 je v ČR vydána kniha ,,Hliněné stavby” od doc. Ing. Ivany Žabičkové, CSc. V březnu 2007 zahájila obecně prospěšná společnost Zelené stavění zkušební provoz první internetové půjčovny zahraničních knih. Knihy jsou převážně v anglickém a německém jazyce, zaměřují se především na využívání ekologických materiálů a principů při výstavbě budov. Část knih se zaměřuje na využívání hliněných materiálů ve stavbách (zde).Také se začínají objevovat první novodobé stavby, kde mezi velmi zdařilé patří ,,Hliněná bašta” ( www.hlinenabasta.cz) v Praze. Zde byly použity takřka všechny známé technologie od dusané hlíny přes zdění z nepálených cihel, hrázděné zdivo a hliněné omítky. Autory stavby jsou Suske, Havelka a Jakeš.

Hliněná bašta – venkovní pohled Interiér s nepálenými cihlamihliněná bašta
V roce 2006 se v ČR objevil první výrobce hliněných omítek, které se začaly prodávat pod názvem Picas ( www.rigi.cz). V zahraničí se výrobou omítek zabývá velká řada firem. Mezi nejvýznamější patří firma CLAYTEC www.claytec.com  ( Německo).

Hliněné cihly - mezi řadu výhod tohoto materiálu (akumulace tepla, vytváření zdravého mikroklimatu) patří i některé nevýhody, a to především rozpadání se tohoto materiálu vlivem přímého působení vody. Jde například o déšť, vzlínající zemní vlhkost či netěsné potrubí vody nebo kanalizace vedené v hliněné příčce. Vzhledem k této negativní vlastnosti se hliněné příčky v našich zeměpisných šířkách staví pouze v interiéru a to jako nenosné. Hliněné cihly na stavbu příček si můžeme vyrobit sami nebo zakoupit již hotové. Svépomocná výroba je velmi náročná a neefektivní. Nejprve si musíte vyrobit formy, do kterých se sype a následně hutní směs hlíny, písku a popřípadě slámy. Zhutněná směs se pak musí nechat několik dní či týdnů (záleží na počasí) vyschnout, než se použije ke zdění. Daleko jednodušší je tuto cihlu zakoupit. Nekoupíte ji ve stavebninách, ale musíte se podívat ve svém okolí po cihelnách, které ještě vyrábí cihly starým způsobem. Kdysi se hlína pro výrobu cihel vytěžila na podzim a nechala se odležet na hromadách přes celou zimu. Tím si hlína uchovala svou vlhkost a došlo vlivem povětrnostních vlivů k rozkladu jílových částic, čímž se zvýšila jejich vaznost. U malých cihelen je také částečná záruka toho, že pro výrobu cihel používají pouze čisté hlíny bez dalších příměsí a v neposlední řadě je zde i udržovaná stálá kvalita. I cena je velmi příznivá.  Takto postavená příčka se potom nahodí hliněnými omítkami. V zahraničí se vyrábí takzvané pohledové cihly, které se po vyzdění již nenahazují. V brzké době se nepředpokládá, že by se začal v České republice jejich výrobou někdo zabývat.

artHliněné omítky – vytváří velmi útulné a příjemné interiéry. Dají se vyrobit z každé hlíny, která obsahuje jíl. Jejich svépomocná výroba není složitá a je především levná. Je potřeba pouze na podzim vykopat a uložit vhodnou zeminu (podorniční vrstva) na hromadu o objemu 20 – 30 m³ na jaře se zemina promíchá s pískem a může se přidat sláma (konopí) nebo kravský i koňský trus. Každá z těchto složek směsi má svůj význam. Samotnou hlínou se nedá omítat, protože má při vysychání velkou smrštivos, díky které by docházelo po uschnutí k velkým 
Nanášení hliněné omítky Picas ze série ART 
trhlinám a odpadávání ze stěny. Proto se do směsi přidává písek, který má funkci plniva jenž omezí přílišnou smrštivost. Sláma nebo konopí má funkci jakési armovací mřížky proti vznikání trhlin v omítce. Někdy se do směsi přidává kravský a koňský hnůj, díky kterému je omítka celkově pružnější a obsahuje velké množství vláken různých délek. To je způsobeno odlišnou délkou trávicího traktu těchto zvířat. Směs se bohužel nedá promísit v běžné míchačce a je nutné použít speciální míchací zařízení a nebo ruční vrtačku s upravenou míchací metlí. Takovýmto způsobem se dá připravit směs pro hrubé omítání v síle 2 – 3 cm. Na tuto vrstvu se potom nanáší v tenčí vrstvě takzvaná fajnová omítka. Její příprava je stejná jako u hrubé omítky, pouze s tím rozdílem, že hlína by měla být zbavena větších kamínků. Mnohdy je tedy výhodnější na tuto vrstvu použít již vyráběné omítky díky kterým se dosáhne profesionálního vzhledu. Výrobci nabízejí celou škálu přírodně zbarvených omítek od bílých, okrových, žlutých, červených, zelených až po černé. 
Hliněné omítky se převážné používají v interiérech. V našich klimatických podmínkách není vhodné používání těchto materiálů ve venkovním prostředí. Pokud se přece jenom zde použije, musí se zamezit přímému kontaktu s deštěm nebo ustřikující vodou a je dobré omítku pravidelně natírat. Nebo se může použít takzvaná vyhlazovací technika,díky které omítka takřka nesaje vodu a ta po ní stíká. V tomto případě si omítka zachovává přírodní vzhled.

Nejen v České republice, ale i ve světě se v poslední době stále častěji objevují takzvané slaměné stavby, ve kterých se hliněný materiál využívá v maximální míře. V České republice se intenzivní propagaci těchto staveb věnuje občanské sdružení Ekodům (www.ecn.cz/ekodum). Domy mají dřevěnou konstrukci mezi níž jsou vkládány slisované slaměné balíky, které nahrazují běžně používanou tepelnou izolaci (minerální nebo skelné vlákno), oproti které mají nepatrně horší izolační vlastnosti. Jestliže uvážíme, že síla slaměné izolace je kolem 40 cm, tak se dostáváme vysoce nad současné tepelné normy a dům se dostává do kategorie nízkoenergetické výstavby. Při vhodné kombinaci s hliněnými omítkami nemusíme dokonce používat parozábranu na obvodových stěnách. V takovýchto domech jsou většinou vnitřní příčky vyzděny z nepálených cihel a omítnuty hliněnými omítkami, které se natírají kaseinovými barvami. Tyto barvy se vyznačují dobrou propustností vodních par a jejich povrch se nesprašuje. Na fotografiích jsou zachyceny dva slaměné domy se shodnou skladbou konstrukce a přesto každý v jiném duchu. Z vnitřní i venkovní strany jsou použity hliněné omítky.

RD

Rodinný dům  ( Slovensko )     

rd

Sídlo firmy Natur&Lehm    (Rakousko)                                                                                                      

Michal Navrátil

 
....................................................................................................................................................................


Michal a Simona Navrátilovi - Picas, Sluneční 200, 666 03 Hradčany, Mobil: 603 110 366, E-mail: michal MOCHR picas MOCHR2 cz

webdesign by enginedesign.cz

hand.png