Hradčansko-Benátský hliněný štuk.

Dnešní svět je přesycen instantními věcmi. Koupíte sáček s polívkou, smícháte s vodou, ohřejete a jíte. Stejně je to i s barvami. Přijdete do obchodu, nakoupíte, přečtete návod, učiníte podle něho a většinou zdárně malujete.

Avšak malovat s přírodními barvami je daleko složitější. Musíte znát spoustu informací o složení, míchání, podkladu , pigmentech, pojidlech atd. I nám se při malování v Hradčanech u Tišnova stalo, že na první pohled jednoduchá věc, smíchat pojidlo (kasein + vápno) s jílovým pigmentem, není zas tak jednoduché. Po určitých bádáních a pokusech jsme došli k závěru, že to co je výborné pro hliněné omítky, nemusí být dobré pro barvy.

ANEB i to nepotřebné proměníme v žádané.

ANEB jak se dá i při nezdaru dojít k cíli, ke kterému jsme ani nesměřovali.

Historie vzniku benátského štuku je zahalena tajemstvím, ale stejně si myslím, že tak jak se dařilo nám malovat, tak podobně na tom kdysi byly i Benátky.

Už několik hodin jsem se snažil s barvou domluvit. Dobře ji naklížit, napigmentovat. Podstrkával jsem ji různé přísad, vybrané hlíny, plavené materiály, domlouval jí aby tolik nepěnila, neusazovala se, kryla a nedělala šmouhy. Ona však jakoby měla svou hlavu a s těmi šmouhami, ne a ne si říct. Stála si na svém- ty tam budou. Co tah štětkou, to povláčené pole! Vše bylo vidět, každý sebemenší tah. Celkový dojem byl: Pořádná šmouha, vedle ještě větší šmouhy (hovořím o hladkém povrchu).

Tak se na své dílo dívám. Hodnotím. Přemýšlím. Posuzuji co s tím. Náhle přichází první myšlenka: ´´Jak to špatné proměnit v dobré.´´ V zápětí na to druhá myšlenka: ´´Zmenši to a udělej z toho benátský štuk.´´ A tak se i stalo. Vzal jsem starý štětec, uřezal ručku a pustil se do díla. Malá šmouha sem, druhá tam, třetí zas jinam a dílo pomalu, ale jistě rostlo. Začal vznikat benátský štuk. Tak takhle byl stvořen hradčansko-benátský hliněný štuk.

INU: Jak by někdo snad řekl:

´´NENÍ NAD INSTANTNÍ VĚCI- PROČ SI LÁMAT HLAVU!

                                                                                                      napsal: Aleš moravský Hromek

                                                                                                                 z Moravy (Olomouc-Hodonín)
                                                                                                                                 www.malbynateryhana.cz